Možnosti nové práce 1990 - 2005

Pád totalitního režimu na sklonku roku 1989 umožnil církvím po čtyřiceti letech volně dýchat. Také dlouhodobě podvázaná náboženská obec CČSH ve Zlíně využila znovu nabyté svobody k rozvinutí aktivit, o jakých se jí ještě před nedávnem nesnilo. Farář Ladislav Kopecký měl už v převratných listopadových dnech několik veřejných vystoupení (např. ve filharmonii) a iniciativa ho neopouštěla ani v prvních měsících roku 1990. Ještě v zimě 1990 vykonal sérii přednášek o Bibli (celkem 70 hodin) pro studenty zlínských středních škol. Husitský kněz vstoupil na školní půdu poprvé po třiceti letech. Z ostatních veřejných vystoupení faráře Kopeckého z té doby zaslouží zmínku ještě přednáška „Bible stále živá“ pořádaná Občanským fórem na zlínské Malé scéně v dubnu 1990 nebo přednášková činnost v Akademii J. A. Komenského roku 1991. Církev československá husitská si díky tomu získala ve městě své renomé, o čemž svědčí mimo jiné zájem o spolupráci projevený například Červeným křížem nebo Sborem sociálních důvěrníků při městském úřadě.

Veřejná propagace křesťanství tvořila jednu důležitou složku porevolučních aktivit faráře Kopeckého, tou druhou byla přímá duchovní činnost tam, kde to dosud nebylo možné. V listopadu 1990 sloužil dušičkové pobožnosti na hřbitovech ve Zlíně a Malenovicích, a už od léta 1990 byly ve spolupráci s jinými církvemi konány bohoslužby v nemocnici. Pro nezájem pacientů sice byly začátkem roku 1992 zrušeny, mezitím však byly zavedeny další pobožnosti v léčebně dlouhodobě nemocných a domově důchodců na Burešově (1991), které se staly základem bohaté sociální práce církve.

Široký záběr duchovní služby bylo stěží možné zvládnout silami jednoho člověka. Potřeba pomocného duchovního byla o to naléhavější, že dosavadní jáhen A. Šafařík měl už přes devadesát roků. Naštěstí se v prosinci 1990 do Zlína přistěhovali duchovenští důchodci, manželé Jarmila a Zdeněk Svobodovi, kteří projevili zájem zapojit se do práce náboženské obce. Oficiálně byli pověřeni výpomocnou duchovní službou v únoru 1991 a situace se ještě zlepšila, když se v dubnu 1991 dostalo jáhenského svěcení Radaně Váňové. Tří- až čtyřčlenný duchovenský sbor, tedy v podmínkách CČSH dosti početný, byl diecézí pověřován prací i mimo vlastní farnost, zejména tam, kde z různých důvodů scházel farář (Kroměříž, Uherský Brod).

V nových podmínkách bylo také potřeba nově organizovat práci rady starších. Na výročním shromáždění roku 1991 proto odstoupilo staré vedení předsedy J. Nováka a do čela obce byla zvolena nová reprezentace sestávající z příslušníků mladší generace obce – Radana Váňová, Jarmila Krönerová a Věra Procházková. Předsedkyní obce se stala Radana Váňová, která se v obci aktivizovala od druhé poloviny 80. let (např. programová příprava Shromáždění úcty a vděčnosti). Kromě řízení obce se stala členkou diecézní rady (1993) a od roku 1991 vypomáhala jako jáhenka v duchovenské službě.

Dům, ve kterém fara sídlila od roku 1973, byl v restituci vrácen původnímu majiteli, který jej prodal a nový vlastník farní úřad z domu vypověděl. Od jara 1993 tak obec žila starostmi o získání nového sídla. Snaha obstarat kancelář v některé veřejné (městské) budově vyšla naprázdno, a tak nezbylo nic jiného, než v srpnu 1994 přijmout azyl v soukromém domě ve Slovenské ulici 1550 – ovšem za komerční nájem, jehož výše (přes 5000 Kč měsíčně) by v ročním součtu spolkla veškeré příjmy obce. V zoufalé situaci se faráři Kopeckému podařilo dojednat nezištnou pomoc zlínského Rotary klubu, který se uvolil hradit celý nájem. Diecézní rada v Brně, vědoma si tohoto provizoria, ihned obci nabídla půjčku ke koupi vlastního bytu nebo domku. Dlouhé měsíce pak obec věnovala hledání vhodného objektu, až si v létě 1996 vyhlédla půldomek na Štefánikově ulici 2193. Kupní cenu 850 000 Kč z větší části (600 000 Kč) uhradila diecézní rada, která se stala formální majitelkou domku do splacení dluhu. Rada starších potom rozhodla věnovat na oddlužení domku každoměsíční bohoslužebnou sbírku, která měla skutečně živý ohlas. Zejména díky obětavosti věřících a také ochotě sponzorů (Rotary club, město Zlín věnovalo 50 000 Kč) se během tří let podařilo dluh snížit na 70 000 Kč. Tento zbytek dluhu diecézní rada obci odpustila. Koncem roku 1999 bylo vlastnictví domku převedeno na obec, která tak získala první nemovitost ve své historii.

V průběhu 90. let docházelo postupně k obměnám v pomocné duchovenské službě. V listopadu 1992 zemřel ve věku devadesáti pěti let jáhen a čestný předseda rady starších Alois Šafařík, který stál u počátku zlínské obce ve 20. letech. Jeho pohřbu se zúčastnil také patriarcha Vratislav Štěpánek – byla to vůbec první návštěva hlavy církve ve Zlíně. V roce 1996 ukončil pro nemoc činnou službu Zdeněk Svoboda, naproti tomu má obec od roku 2001 laickou kazatelku Věru Procházkovou. V úřadu faráře zůstává i po překročení osmdesátky Ladislav Kopecký.