Pod tlakem propagandy 1955 - 1961

Když se komunistický režim v první půli 50. let krvavě vypořádal se skutečnými i domnělými politickými oponenty, zaměřil svou pozornost mimo jiné na soustavné ideologické působení na člověka s úmyslem vychovat jej pro zamýšlenou socialistickou společnost. K tomu patřilo také zbavit jej tzv. třídních a náboženských předsudků. Vládnoucí ideologie marxismu-leninismu byla nerozlučně spjata s myšlenkou tzv. „vědeckého světového názoru,“ tedy fakticky ateismu, který v praktické poloze usiloval o vyloučení náboženství ze života.

Režim po únoru 1948 zpočátku předstíral, že nevystupuje proti náboženství jako takovému a otevřené perzekuci vystavil zatím jen hierarchii římskokatolické (a řeckokatolické) církve. Schválením církevního zákona v roce 1949 a zavedením instituce církevních tajemníků se však snažil získat nad činností církví detailní přehled a dostat je pod kontrolu. Zhruba od roku 1955 se už stát jasně přihlásil k ateismu a zahájil jeho soustavnou propagaci. Občané byli tlačeni k tomu, aby se „vyrovnali s náboženskou otázkou“ a rozešli s církví jak fakticky, tak formálně. Totalitní režim se samozřejmě nespoléhal jen na sílu svých argumentů a kde bylo potřeba, neváhal sáhnout k mocenskému nátlaku.

Velmi ztíženou pozici měla obec při práci s dětmi a mládeží. Stát svou ateistickou propagandu intenzivně zaměřil k mladé generaci a kladl všemožné administrativní překážky školnímu vyučování náboženství i mimoškolní práci církve na tomto poli. Ještě v roce 1955 vyučoval farář Valík 186 dětí na bezmála 20 školách, od té doby ale nastal razantní pokles, na který náboženská obec prakticky neměla vliv.

Na sílící vnější tlak těch let nacházela náboženská obec odpověď v zintenzivnění vnitřního duchovního života. Na rozdíl od jiných ukazatelů návštěvnost bohoslužeb neklesala, ba dokonce byly v roce 1956 zařazeny ještě večerní pobožnosti (v termínech zakázaných Večerů klidu). Obec si také hleděla udržovat obvyklá bohoslužebná střediska, odkud bylo dojíždění věřících do Zlína velmi slabé (Malenovice, Březnice). Zbylá dvě bohoslužebná střediska však v té době zanikla. Zatímco ve Vizovicích bohoslužby ustaly kolem roku 1958 pro úbytek věřících, práce nejsilnějšího bohoslužebného střediska ve Fryštáku s pravidelnými měsíčními bohoslužbami byla v září 1960 zpřetrhána mocenským zásahem.