Básně Zdeňka Svobody

O autorovi.doc (28 kB)

 

Archa

Jsme v tom až po krk
Topíme se

Původně jsme se tvářili
že se jen tak ze zábavy potápíme
Ale teď šlapeme vodu jako o závod
a občas se napijeme špíny

Voláme o pomoc
Bezvýsledně

A vtom nás míjí
nevzhledná dřevěná kocábka
Zamyšlený námořník
mohutným rozmachem
neúnavně hází záchranné pásy

Už máme jeden v rukou
Slabikujeme na něm
jméno té prastaré archy:
NEBOJ SE JEN VĚŘ

 

Dcerce sijónské

Ty nezvedená podvedená
navedená odvedená
svedená a rozvedená
ty sotva hodná svého jména

ty posmívaná ukřivděná
otrhaná pošpiněná
zneuctěná ponížená
ty sotva hodná svého jména

pořádně se umyj vyper šat
s jásotem jdi Krále uvítat

 

Dvaaosmdesát (Sousoší v Lidicích)

Dvaaosmdesát dětí
Nehrají si
Nepokřikují
Nezpívají
I ptáci
jsou-li tu jací
mlčí
Ticho které bolí
Ticho tich
Dvaaosmdesát dětí
nehnutě patří údolí
jak domy
zahrádky stromy
pruhy polí
polyká obrovská tlama vlčí
ohnivá pec
Dvaaosmdesát dětí
V popel se proměnilo každé z nich
Kdo prolomí to ticho nakonec?